Na základě meteorologických výstrah před vydatnými srážkami a možnými záplavami Charita Česká republika v rámci svého systému včasné reakce na mimořádné události aktivovala všechny své krizové týmy, a to jak na centrální, diecézní, tak oblastní úrovni. Je v kontaktu s Generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru ČR i s krajskými a místními krizovými štáby a povodňovými komisemi. Aktivně monitoruje situaci a ve spolupráci s IZS a s ostatními neziskovými organizacemi se připravuje na poskytnutí cílené pomoci.

​​​​​​​Stránky Charity 

Obce a města na území ostravsko-opavské diecéze čelí velké vodě. Charita Česká republika již vyhlásila sbírku na pomoc zasaženým oblastem a Diecézní charita ostravsko-opavská spolu s oblastními Charitami situaci bedlivě monitoruje. Biskup Martin David ujišťuje všechny lidi na zasažených územích o svých modlitbách a zve farnosti k modlitbě za všechny, kteří se s důsledky povodně potýkají.

doo.cz, napsal Mgr. Ondřej Elbel, MSc.

Apoštolská penitenciárie zveřejnila dekret obsahující normy pro získání odpustků během Svatého roku 2025. S odvoláním na bulu Spes non confundit, kterou papež František vyhlásil Milostivé léto, připomíná, že termín “odpustek” byl v minulosti synonymem “milosrdenství”, protože má vyjadřovat plnost Božího odpuštění, které nezná hranic" (23).

Odpustky jsou jubilejní milostí, čteme ve vatikánském dokumentu, který chce “povzbudit duše věřících, aby živily svou touhu získat odpustky jako dary milosti, vlastní a jedinečné v každém Svatém roce”.

S odkazem na platná pravidla pro získání odpustků, mezi něž patří vyloučení náklonnosti ke hříchu, svátost smíření a modlitba na úmysl Svatého otce, Apoštolská penitenciárie ohlašuje, že bude možné čerpat plnomocné odpustky pro sebe nebo pro duše v očistci vykonáním některého z níže uvedených skutků.

I. Na poutích

Vykonáním pouti na některé z jubilejních svatých míst, kde se zúčastní mše svaté nebo bohoslužby slova; liturgie hodin, křížové cesty, anebo odrecitují hymnus akathist nebo se zúčastní kající bohoslužby, zakončené individuální zpovědí.

V Římě: při návštěvě alespoň jedné ze čtyř papežských hlavních bazilik: Svatého Petra ve Vatikánu, Nejsvětějšího Spasitele na Lateránu, Panny Marie Větší, Svatého Pavla za hradbami.

Ve Svaté zemi: při návštěvě alespoň do jedné ze tří bazilik: Hrobu Páně v Jeruzalémě, Narození Páně v Betlémě, Zvěstování Páně v Nazaretě.

V jiných oblastech: při pouti do katedrálního kostela nebo jiných kostelů a svatých míst určených ordinářem daného místa. Biskupové budou brát v úvahu potřeby věřících a možnost zachovat neporušený smysl pouti s celou její silnou symbolikou, schopnou ukázat naléhavost obrácení a smíření;

II. ⁠⁠⁠⁠⁠Při návštěvách svatých míst

Jubilejní odpustky budou moci věřící získat také tehdy, když jednotlivě nebo ve skupině navštíví některé z jubilejních míst a tam po přiměřeně dlouhou dobu budou slavit eucharistickou adoraci a rozjímat, zakončí ji modlitbou "Otče náš", vyznáním víry a modlitbou k Marii, Matce Boží, aby v tomto Svatém roce všichni "zakusili blízkost nejněžnější z matek, která nikdy neopouští své děti" (Spes non confundit, 24).

U příležitosti Jubilejního roku bude možné kromě výše zmíněných symbolických poutních míst navštívit za stejných podmínek i další svatá místa:

V Římě baziliku Svatého kříže Jeruzalémského, baziliku svatého Vavřince za hradbami, baziliku svatého Šebestiána za hradbami (vřele se doporučuje tzv. "Pouť k sedmi kostelům", drahá sv. Filipovi Neri), svatyni Božího milosrdenství –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kostel Santo Spirito in Sassia, kostel sv. Pavla alle Tre Fontane (u Tří studánek) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ místo apoštolova umučení, křesťanské katakomby; návštěvy kostelů na jubilejní trase Iter Europaeum, kostelů zasvěcených patronům Evropy a doktorům církve (bazilika Santa Maria sopra Minerva, kostel Sv. Brigity na Piazza Farnese, kostel Panny Marie Vítězné, kostel Trinità dei Monti, baziliku svaté Cecílie v Zátibeří, bazilika svatého Augustina na Martově poli).

Na jiných místech při návštěvě papežské baziliky sv. Františka a P. Marie Andělské v Assisi, sv. Antonína v Padově; papežské baziliky P. Marie v Loretu a Panny Marie Růžencové v Pompejích, sv. Antonína v Padově, nebo jakékoli další baziliky, katedrály, konkatedrály či mariánské svatyně nebo jiného význačného kolegiátního kostela nebo svatyně určené diecézním nebo eparchiálním biskupem, jakož i národní nebo mezinárodní svatyně, jako "posvátná místa pohostinnosti a privilegované prostory pro probouzení naděje" (Spes non confundit, 24), určené biskupskými konferencemi.

Věřící, kteří se z vážných důvodů nebudou moci zúčastnit slavnostních obřadů, poutí a zbožných návštěv (zejména klášterní sestry a řeholníci, staří lidé, nemocní, vězni a ti, kteří v nemocnicích nebo na jiných místech soustavně slouží nemocným) získají jubilejní odpustky za stejných podmínek, pokud se duchovně spojí s přítomnými věřícími, zejména v době, kdy jsou slova Svatého otce nebo diecézních biskupů přenášena prostřednictvím sdělovacích prostředků, pomodlí se Otče náš, vyznání víry a další modlitby podle úmyslů Svatého roku a obětují svá utrpení nebo životní těžkosti.

III. Ve skutcích lásky a pokání

Kromě toho budou moci věřící získat jubilejní odpustky, pokud se v duchu zbožnosti zúčastní lidových misií, rekolekcí nebo formačních setkání nad texty II. vatikánského koncilu a Katechismu katolické církve, které se konají v kostele nebo na jiném vhodném místě podle záměru Svatého otce.

Navzdory pravidlu, že denně lze udělit pouze jeden plnomocný odpustek (srov. Enchiridion indulgentiarum, 4. vyd., norm. 18, § 1), věřící obdrží skutek milosrdenství ve prospěch duší v očistci, pokud v tentýž den podruhé legitimně přistoupí ke svátosti přijímání, budou moci získat plnomocné odpustky dvakrát v tentýž den, platné ovšem pouze pro zemřelé (tj. v rámci eucharistické slavnosti; srov. kan. 917 a Papežská komise pro autentický výklad Kodexu kanonického práva, Responsa ad dubia, 1, 11. července 1984).

Prostřednictvím této dvojí oběti dochází k chvályhodnému projevu nadpřirozené lásky jako pouta, které spojuje věřící, kteří jsou ještě na pozemské pouti, s mystickým Tělem Kristovým spolu s těmi, kteří již svou pouť dokončili, a to díky tomu, že "jubilejní odpustek je na základě modlitby určen zvláštním způsobem těm, kteří nás předešli, aby se jim dostalo plnosti milosti" (Spes non confundit, 22).

Odpustky se dále vztahují i na skutky lásky a pokání, které svědčí o vnitřním obrácení. Patří mezi ně "skutky milosrdenství vůči tělu: nasyť hladové, dej vodu žíznivým, obleč nahé, přijmi cizince do svého domu, navštiv nemocné, potěš vězně, pohřbi mrtvé". (Misericordiae vultus, 15) a dále "skutky milosrdenství vůči duchu: dobře poraď pochybujícím, poučuj nevědomé, napomínej hříšníky, utěšuj ztrápené, ochotně odpouštěj křivdy, trpělivě snášej zkroušené, modli se za živé i mrtvé" (tamtéž).

Stejně tak budou moci věřící získat jubilejní odpustky, pokud navštíví a věnují patřičný čas bratřím v nouzi nebo v nesnázích (nemocným, vězňům, osamělým starým lidem, postiženým...), vykonají tak pouť za Kristem v nich přítomným (srov. Mt 25,34-36) a splní obvyklé duchovní, svátostné a modlitební podmínky. Věřící budou nepochybně moci tyto návštěvy během Svatého roku opakovat a získat plnomocné odpustky pokaždé, dokonce každý den.

Jubilejní plnomocné odpustky lze získat také prostřednictvím skutků, které konkrétním a nezištným způsobem vyjadřují ducha pokání, který je duší jubilea, a znovuobjevují zejména kající hodnotu pátku: V duchu pokání se alespoň na jeden den zdrží lehkovážných zábav (reálných, ale i virtuálních) a zbytečného konzumu (například praktikováním postu nebo abstinence v souladu s obecnými normami církve a konkrétními doporučeními biskupů) v kombinaci s darováním přiměřené finanční částky chudým; podporou děl náboženské nebo sociální povahy, zejména na obranu a ochranu života ve všech jeho fázích a kvality života samotného, opuštěných dětí, mladých lidí potýkajících se s těžkostmi, starých lidí, kteří potřebují péči nebo jsou osamělí, migrantů z různých zemí; věnují významnou část svého volného času dobrovolné práci, která slouží zájmům společenství, nebo jiné podobné formě osobní angažovanosti.

Všichni diecézní nebo eparchiální biskupové a jim právně na roveň postavené osoby budou moci v nejvhodnější den tohoto jubilejního období, při příležitosti hlavních oslav v katedrále a v jednotlivých jubilejních kostelech, udělit papežské požehnání s připojením plnomocných odpustků, které mohou být za obvyklých podmínek uděleny všem věřícím, kteří toto požehnání přijmou.

Penitenciář vybízí všechny kněze, aby s velkorysou disponibilitou a obětavostí poskytovali věřícím co nejširší možnost získat prostředky spásy; aby po dohodě s faráři nebo rektory sousedních kostelů stanovili a zveřejnili časy zpovědi; aby byli ve zpovědnici; aby plánovali pravidelné a časté kající slavnosti a zároveň zajistili co nejširší dostupnost kněží, kteří po dosažení požadovaného věku nevykonávají určité pastorační funkce. V závislosti na možnostech pamatujme v souladu s Motu proprio Misericordia Dei také na pastorační možnost zpovídat se také při slavení mše svaté.

Aby se zpovědníkům usnadnila jejich úloha, Apoštolská penitenciárie z pověření Svatého otce stanoví, že kněží, kteří doprovázejí jubilejní poutě mimo svou diecézi nebo se k nim připojují, mohou ve své diecézi vykonávat stejné pravomoci, které jim byly svěřeny legitimním orgánem. Zvláštní pravomoci pak tato apoštolská penitenciárie udělí penitenciářům římských papežských bazilik, kanovnickým penitenciářům nebo diecézním penitenciářům zřízeným v jednotlivých církevních obvodech.

Nakonec Penitenciárie vřele vybízí biskupy, aby jako nositelé trojího pověření: učit, řídit a posvěcovat dbali na jasné vysvětlování zde navržených pravidel a zásad pro posvěcování věřících se zvláštním zřetelem k místním podmínkám, kultuře a tradicím. Katecheze přizpůsobená sociokulturním zvláštnostem každého národa napomůže hlásání evangelia a předávání celku křesťanského poselství a přispěje k hlubšímu zakořenění touhy po tomto jedinečném daru, který lze získat prostřednictvím církve.

Pásmo Gazy se potýká s katastrofální humanitární situací. V uzavřené oblasti, ze které není možné uprchnout a kde se není kam schovat, dochází základní potřeby včetně pitné vody, potravin, léků i elektřiny. Eskalace konfliktu nejvíce dopadá na civilisty. Ti urgentně potřebují okamžitý a bezpečný přístup k základní humanitární pomoci včetně zdravotní péče. Na jejím poskytování se dlouhodobě podílí Charita Jeruzalém. Výnos sbírky podpoří Charitu Jeruzalém při poskytování nezbytné zdravotní péče a další humanitární pomoci v Gaze.

Děkujeme, že nám pomáháte pomáhat!

zdroj a více informací: https://svet.charita.cz/podporte-nas-hprs/charita-pro-gazu/

Během svátků věrozvěstů Cyrila a Metoděje a mistra Jana Husa vznikla spontánní iniciativa zástupců křesťanských církví v ČR k vytvoření a podepsání krátkého prohlášení k současným rozhovorům o „manželství pro všechny“. Níže přinášíme text výzvy a jména podepsaných osob.

My, níže podepsaní představitelé a zástupci českých církví sledujeme veřejnou diskusi o manželství. Stále častěji v ní zaznívá pojem „manželství pro všechny“. Protože toto slovní spojení vyvolává různé asociace a zmatky, chceme zde učinit prohlášení o tom, co je manželství a proč je třeba ho chránit.

Manželství je trvalý svazek muže a ženy založený na dobrovolném oboustranném smluvním vztahu. Institut manželství nezaložili lidé, ale sám Hospodin ve chvíli, kdy stvořil člověka, jak je zaznamenáno v Písmu svatém: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,27)

Manželství je tedy založené na vzájemné komplementaritě mužského a ženského prvku. A právě díky komplementaritě dochází k plození a rození dětí, a vytváří se prostor pro zdravý vývoj a výchovu dětí.

Uvedený charakter manželství neplyne pouze z křesťanského učení, daného v Písmu svatém, ale je poznatelný i z přirozeného řádu věcí.

Jsme přesvědčeni, že manželství nelze předefinovat, vždy bylo a bude smluvním vztahem mezi mužem a ženou. Společnost se může vyvíjet, ale některé věci jsou pevně dané a neměnné. K tomuto postoji nás vede nejen jednoznačné a závazné stanovisko biblického učení, ale také tisíciletá tradice. Společenská praxe neustále ukazuje, že manželství muže a ženy je nenahraditelným základem pro tvorbu kvalitní rodiny a zdravé fungující společnosti. Tam, kde se rodina rozpadne, rozpadne se i stát.

Proto je třeba ze strany státu i občanské společnosti manželství a rodinu chránit, podporovat a cíleně rozvíjet, protože stabilní rodina je v každé době jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů společnosti.

Jan Graubner, římskokatolický arcibiskup pražský a předseda ČBK, Tomáš Butta, patriarcha Církve československé husitské, Martin Moldan, biskup Apoštolské církve, Evald Rucký, biskup Jednoty bratrské, David Novák, předseda Církve bratrské, Tomáš Tyrlík, biskup Slezské církve evangelické augsburského vyznání, Pavel Coufal, předseda Výkonného výboru Bratrské jednoty baptistů, Marek Prosner, senior Církve Křesťanská společenství, Dan Vít Kolinger, biskup Církve živého Boha, Jan Klas, biskup Jednoty bratrské, Martin David, římskokatolický biskup ostravsko-opavský, Vlastimil Kročil, římskokatolický biskup českobudějovický, Jan Baxant, římskokatolický biskup litoměřický, Jan Vokál, římskokatolický biskup královéhradecký, Josef Nuzík, administrátor Arcidiecéze olomoucké, Ladislav Hučko, apoštolský exarcha, Zdenek Wasserbauer, římskokatolický pomocný biskup pražský, Josef Kajnek, římskokatolický pomocný biskup královéhradecký, Antonín Basler, římskokatolický pomocný biskup olomoucký, Pavel Posád, římskokatolický pomocný biskup českobudějovický, František Radkovský, římskokatolický emeritní biskup plzeňský, Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK, František Pekárek, národní ředitel pro sbory Armády spásy, Pavel Černý, emeritní předseda Církve bratrské a ERC, Daniel Fajfr, emeritní předseda Církve bratrské a ERC, Dan Drápal, emeritní senior Křesťanských společenství, Stanislav Piętak, emeritní biskup Slezské církve evangelické a. v., Prokop Siostrzonek OSB, arciopat břevnovský, předseda Konference vyšších představených mužských řeholí, Jakub Sadílek, provinciál františkánů, Tadeáš Róbert Spišák, opat Želivského kláštera premonstrátů, Dismas Tomaštík, provinciál kapucínů, Sr. Krista Chládková, generální představená České kongregace sester dominikánek, předsedkyně Konference vyšších představených ženských řeholí, Petra Dominika Konečná, provinciální představená školských sester, Zbyšek Kaleta, diakon Slezské církve evangelické a. v. a předseda České evangelikální aliance, Lubomír Ondráček, pastor Církve Křesťanská společenství, Bronislav Matulík, kazatel a 1. místopředseda Církve bratrské, Milan Kantor, kazatel Církve adventistů sedmého dne, Petr Kácha, pastor Církve Křesťanská společenství, Mojmír Blažek, farář Českobratrské církve evangelické, Mária Jenčová, farářka Českobratrské církve evangelické, Radek Smetana, člen Úzké rady Apoštolské církve a Užšího výboru KMS, Petr Šimmer, kazatel Církve bratrské, Josef Thál, člen Užšího výboru KMS, Jiří Kostelník, pastor Apoštolské církve, Radek Hanák, farář Českobratrské církve evangelické, Štěpán Marosz, farář Českobratrské církve evangelické, Milan Vostřel, farář Československé církve husitské, Jakub Retmaniak, pastor Luterské evangelické církve a. v., Pavel Kolegar, pastor Církve Křesťanská společenství, Tadeáš Filipek, 2. místopředseda Rady Církve bratrské, Alois Boháček, kazatel Bratrské jednoty baptistů

V Praze 7. července 2023                                                                                        cirkev. cz

15. - 22. září 2024

Zde naleznete přehled úmyslů mši svatých a volných termínů.

Běžný návštěvník nemá možnost do něj cokoli zapisovat či měnit. V případě zájmu o volný termín, kontaktujte duchovního správce farnosti, viz. kontakty. Po přijetí úmyslu Vám zašle potvrzení o zápisu a můžete si jej zde zkontorlovat.

Pro kostely Sv. Maxmiliána na Hukvaldech a Nanebevzetí Panny Marie na Hájově jde o pouze orientační informace. Mše svaté se zapisují v zakristiích do stolního kalendáře.

„Modleme se za mír ve východní Asii,“ tak zní naléhavý úmysl Celosvětové sítě modlitby s papežem Františkem na měsíc září v roce 2024.

Papež František se v pondělí 2. září 2024 vydal na nejdelší cestu svého pontifikátu, aby navštívil Indonésii, Papuu-Novou Guineu, Východní Timor a Singapur. V neděli, jak je jeho ustáleným zvykem, svěřil svou cestu Panně Marii před ikonou Salus populi Romani v bazilice Panny Marie Větší v Římě. Papež se během dvanáctidenní cesty bude snažit dát zakusit větší blízkost katolické církve národům tohoto regionu, který je nám mnohým v Evropě značně vzdálen. Zabývat se má tématy mezináboženského dialogu a péče o životní prostředí. Jeho cílem je oslovit periferie světa, aby podpořil přátelství a úctu mezi vyznavači různých náboženství a vyzval je, aby byli silou míru ve světě, který je zmítán konflikty.

Indonésie se na jeho návštěvu připravila překlady jeho dokumentů, studiemi o jeho životě a pontifikátu. Jedním z významných momentů bude návštěva mešity Istiqlal (Mešita nezávislosti) až pro 120 000 věřících. Je propojena s nedalekou katedrálou Nanebevzetí Panny Marie tunelem přátelství, symbolizujícím soulad mezi indonéskou muslimskou většinou a katolíky, kteří tvoří tři procenta populace. I Indonésie má zkušenost, že náboženství lze snadno zneužít k politickým, ekonomickým a jiným zájmům. Zde naopak existuje velmi mnoho iniciativ, jež podporují bratrství a soucit. Soucítění s druhými, silný prvek Františkových postojů, povzbuzuje. Zdejší katolíci se ptají: Co bychom měli udělat pro to, aby naše životní prostředí bylo humánnější – což je jedno ze znamení přítomnosti Božího království? Chtějí být kvasem ve snahách sloužit společnému dobru.

Pro Papuu-Novou Guineu je jeho návštěva světlem naděje, které přináší poselství míru. Do hlavního města Port Moresby plánuje přijet obrovské množství lidí z celého regionu a diecéze pro ně organizuje ubytování ve školách a farnostech. „Doufáme, že přítomnost Svatého otce přinese něco dobrého, něco pozitivního, něco mírumilovného, něco, co nás všechny sjednotí a také obnoví, abychom znovu začali spolupracovat a budovat Papuu-Novou Guineu v novém duchu: v duchu míru, odpuštění a lásky,“ řekl kardinál Ribat.

Papež přijíždí do Východního Timoru u příležitosti 25. výročí hlasování o odtržení země od Indonésie. I zde hlavním tématem je hledání cest inkulturace evangelia, hledání asijské podoby katolické církve dnes. Podle kardinála da Silvy upevňuje náboženskou identitu timorského lidu.

Podle pozorovatelů bude závěrečná etapa papežovy cesty do Singapuru, kde tři čtvrtiny obyvatelstva tvoří etničtí Číňané, signálem pro Peking, protože Vatikán pokračuje v práci na dohodě s čínskou vládou o jmenování biskupů z roku 2018, která má být obnovena příští měsíc. Minulý týden Vatikán oznámil, že čínská vláda uznala podzemního biskupa Melchiora Shi Hongzhena z pobřežní metropole Tchien-ťin. Stal se státem uznaným biskupem, přestože se nepřipojil ke státem kontrolovanému Čínskému katolickému vlasteneckému sdružení. Papež František to označil za pozitivní plod dialogu, který byl v průběhu let navázán mezi Svatým stolcem a čínskou vládou. Je zřejmé, že jeho cesta je náročná, heroická, překračující běžné představy.

František, první jezuitský papež, kráčí ve stopách prvního velkého jezuitského misionáře v Asii, svatého Františka Xaverského, jenž na tento kontinent dorazil v roce 1546. Od samého počátku svého pontifikátu se zaměřuje na Asii a tento kontinent navštívil již šestkrát. Papež vidí budoucnost katolické církve na tomto kontinentu, kde žijí dvě třetiny lidstva, ale kde jsou dnes křesťané nepatrnou menšinou a katolíci ještě menší, všude kromě Filipín a Východního Timoru, kde tvoří většinu obyvatelstva.

Pavel Ambros SJ, národní ředitel Celosvětové sítě modlitby s papežem

Sestry a bratři, 

věříme v sílu společné modlitby, proto vás všechny vyzýváme, abychom se vzhledem k závažnosti k celé situaci na Ukrajině společně s naléhavostí, ale i s důvěrou v Boží moc, modlili takto:

Dobrý a milosrdný Bože,

Ty jsi náš nebeský Otec, dokonale nás znáš a miluješ. Proto se s důvěrou odevzdáváme do Tvých rukou.

Prosíme Tě za mírové řešení složité situace na Ukrajině.

Prosíme Tě za světové státníky, aby stáli na straně dobra a našli sílu k vzájemné dohodě a usmíření.

Prosíme Tě také za všechny oběti válek, sirotky, vdovy a uprchlíky. Obejmi je svou něžnou náručí.

Dej, ať kolem sebe šíříme pokoj, nejsme jeden druhému lhostejní a dokážeme si navzájem odpouštět.

Otče náš..., Zdrávas, Maria, ...

Svatá Barboro, pomocnice v nouzi, oroduj za nás.

Svatý Floriáne, ochránce v nebezpečí války, oroduj za nás.

Svatý Ondřeji, patrone Ukrajiny, oroduj za nás.

Svatí Cyrile a Metoději, patroni Evropy, orodujte za nás.

Sv. Václave, patrone míru, oroduj za nás.

Maria, Matko Boží a Královno míru, oroduj za nás.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Zároveň vyzýváme k tomu, abychom obvyklý páteční půst obětovali na tento úmysl, a to až do té doby, než se situace uklidní.

Vaši čeští a moravští biskupové.

Praha, 14. února 2022

Závěrečná zpráva ze 16. generálního shromáždění synody o synodalitě je k dispozici v českém překladu.

Asi čtyřicetistránkový dokument je výsledkem práce synodálního shromáždění, které se konalo v říjnu ve Vatikánu a účastnilo se ho přibližně 380 delegátů z celého světa. Souhrnná zpráva je rozdělena na předmluvu a tři části a bude sloužit jako podklad pro druhé zasedání v roce 2024.

Souhrnná zpráva v českém jazyce je k dispozici zde.

Znovu se obracím na farníky, aby zvážili možnost se zapojit do Spole-čenství živého růžence. Na pár řádcích je něco málo z historie a poslání společenství.

Živý růženec vznikl v r. 1826 ve Francii z podnětu Pauline Jaricot, která chtěla najít způsob, jak zachránit duše nevěřících lidí ve svém okolí. V 17 letech byla oslovena promluvou faráře, poznala marnost svého dosavadního způsobu života a rozhodla se ho změnit. O vánocích složila slib čistoty a postupně objevila smysl svého života v úctě k Nejsvětější svátosti a v nápravě za urážky proti Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Založila společenství 10 lidí s názvem "Ti, kteří dělají nápravu". Společenství získalo misijní rozměr. Podporovalo misie modlitbou i týdenním finančním darem na spolupráci při šíření evangelia. Každý bral na sebe zodpovědnost najít dalších deset lidí, kteří se budou modlit za misie.

Živý růženec tvoří lidé, kteří se společně modlí tuto modlitbu. Vždy 20 lidí se spojuje do jediné růže, která je tvořena z 20ti tajemství (růženec radostný, bolestný, slavný a růženec světla). Členové živého růžence se zavazují denně k modlitbě jednoho předem určeného desátku, který se po měsíci mění. Skupinka živého růžence se tak denně pomodlí celý růženec. Živý růženec je možné modlit se ve farnosti, ve společenství mimo farnost nebo také například s Papežským misijním dílem (viz. www.misijnidila.cz), jehož byla Pauline Jaricot zakladatelkou. Výjimečná zaslíbení nejsou s modlitbou živého růžence spojena, sama o sobě je však velmi jistou cestou přímluvné modlitby.

Nejméně 1x za měsíc je za členy ŽR sloužena mše svatá. Desátek se mohou modlit na jakýkoli úmysl. Jde hlavně o to, aby se všichni členové určená tajemství denně modlili tak, aby se celá farnost pomodlila dohromady celý růženec - tzv. růži.