• V prosinci
    papež vybízí k modlitbě rozvojové a dobrovolnické organizace
  • Deset (dobrých) důvodů,
    proč nejít ke zpovědi
  • Biskup Martin
    „Svěřuji Bohu velkou bolest pozůstalých z Bašky“

Biskup Martin: „Svěřuji Bohu velkou bolest pozůstalých z Bašky“


Vražda mladého muže v Bašce na Frýdeckomístecku zasáhla nejen farnost, ale celou diecézi. Biskup Martin David ujišťuje pozůstalé o svých modlitbách a blízkosti. Dnes ráno se zaměstnanci Biskupství ostravsko-opavského za zemřelého modlili na svém adventním duchovním setkání. Biskup Martin David vzpomněl, že mladého muže před nedávnem biřmoval.

Ve čtvrtek 1. prosince byl nalezen na kůru kostela sv. Václava v Bašce ubodaný 19letý mladík, který chodil do chrámu ve volném čase hrát na varhany. Policie případ vyšetřuje.

Vzhledem k tomu, že se násilný trestný čin stal v kostele, je potřeba v chrámu provést kající obřad. Ten se uskuteční v rámci nedělní bohoslužby v 10 hodin, povede ho biskup Martin David. „S velkou bolestí jsem přijal zprávu o násilné smrti mladého muže v kostele v Bašce, kde dobrovolnicky sloužil jako varhaník. Modlím se za něho a v modlitbě svěřuji Bohu také velkou bolest jeho nejbližších, především rodičů. Chci jim vyjádřit svou blízkost a prosím o sílu a útěchu v křesťanské naději pro ně i pro celou rodinu, přátele a obyvatele obce Baška, které tato tragická smrt zasáhla," uvádí biskup Martin David.

Autor článku: TS ČBK

 

Mikulášská nadílka


PRO DĚTI NA UKRAJINĚ

"Přeji si, abych si zase mohl hrát normálně s kamarády venku"

Deset (dobrých) důvodů, proč nejít ke zpovědi


Deset (dobrých) důvodů, proč nejít ke zpovědi: z tohoto provokativního názvu vycházel příspěvek regenta Apoštolské penitenciárie, mons. Krzysztofa Nykiela, na semináři o „Dnešním slavení svátostné zpovědi“, který se v pátek zakončil v Římě.

L´Osservatore Romano

Úvaha mons. Nykiela byla proložena výčtem řady běžných „výmluv“, proč se vyhýbat svátosti smíření, počínaje tvrzením, že o svých hříších má člověk raději mluvit přímo s Bohem. Jistě, poznamenal, „není nemožné dosáhnout odpuštění i přímým rozhovorem s Bohem v modlitbě, ale „nikdy si nemůžeme být jisti“. A právě v této jistotě spočívá základní rozdíl mezi odpuštěním, o které se v pokorné modlitbě k Bohu žádá a v které se oprávněně doufá, a odpuštěním získaným při slavení svátosti smíření.

Druhým důvodem je tvrzení, že „nerad o sobě vyprávím člověku, jako jsem já“. Nykiel však poznamenal, že penitent stojí před knězem, tedy tím, na koho Ježíš zde na zemi přenesl svou moc odpouštět hříchy. Nejde tedy o to vyprávět o svých záležitostech druhému člověku, nýbrž dát se milovat Bohem, a to v celém svém já, včetně toho, co na sobě nenávidíme a co On zachraňuje.

Třetí motivací je, že kněz může být větší hříšník než já. Je pravda, připustil přednášející, že kněz se někdy bohužel může ocitnout v horší morální situaci než kajícník, ale je třeba mít na paměti, že k tomu, aby rozhřešení bylo platné, není nezbytně nutné, aby zpovědník byl svatý nebo ve stavu milosti. Proto vzdát se zpovědi kvůli nejistotě ohledně morálního stavu zpovědníka by bylo jako vzdát se lékařské péče kvůli nejistotě ohledně zdravotního stavu lékaře.

Nevím, co říct – to je čtvrtá výmluva a možná jedna z nejrozšířenějších námitek, ale také snadněji překonatelná, protože je zcela subjektivní a záleží na odpovědnosti kajícníka. Nevědět, co říci o sobě a svém životě, znamená neumět číst sám sebe, znát se a adekvátně se hodnotit. Nevědět, co o sobě říci svému zpovědníkovi, značí, že člověk neprovedl pečlivé zpytování svědomí a nedokázal rozpoznat, co v jeho životě není v souladu s evangeliem a Boží vůlí.

Pátý důvod: Stydím se. Jistě, řekl regent, stud není způsoben setkáním s druhým člověkem nebo pouhým psychologickým ostychem, ale je spojen s hříchem, s nutností vyznat se ze svého zla. Církev, matka a učitelka milosrdenství, nás však učí dvěma základním prvkům, které je dobré znovu objevit. Za prvé, stud za hřích je již prvním zdravým příznakem citlivosti svědomí, které si ještě nezvyklo na zlo; je tedy pozitivním faktorem. Druhým prvkem, na který se často zapomíná, je skutečnost, že stud za spáchané zlo je nedílnou součástí pokání, které je třeba vykonat za hřích: není třeba se jej zbavovat, ale skrze Boží milosrdenství jej takříkajíc navrátit jako pravý a řádný kající skutek.

Šestou motivací je: Říkám pořád to samé. Opakovaná slabost ve stejných hříších není důvodem k tomu, abychom se zpovědi vzdali, ve skutečnosti je to přesně naopak. Pouze pokorné odevzdání se Bohu umožňuje bojovat a zvítězit nad neřestmi, které mohou spoutávat a svírat naši duši.

Sedmou výmluvou se brání lidé, kteří říkají: Nedopouštím se závažných hříchů. Mons. Nykiel zdůraznil, že je jistě milostí nedopouštět se hříchů, jako je vražda nebo krádež, ale při zpytování svědomí je třeba dobře zvážit i všechna ostatní přikázání.

Osmý důvod: Nechodím ke zpovědi, protože minule se mi to nelíbilo. Nezřídka se stává, že zpovědní rozhovor plně neuspokojí, ale pokud člověk opravdu nemůže jinak, stačí změnit zpovědníka.

Spíše banální je devátý důvod: nechodím ke zpovědi, protože zpovědnice ve mně vyvolává klaustrofobii. Trochu jako ti lidé, vysvětloval Nykiel, kteří říkají, že nechodí na mši, protože nesnášejí kadidlo nebo vůni svíček.

Jistě závažnější byl desátý důvod: Nevěřím ve zpovědní tajemství. Kněz, zopakoval v této souvislosti regent, je požádán o „svátostnou pečeť, což je smlouva uzavřená přímo s Bohem a s církví, podle níž vše, co kajícník knězi svěří, s ním zemře a žádná pozemská autorita, ať už z jakéhokoli důvodu, nemůže v tomto ohledu zasáhnout“. Církev totiž „stanovuje nejvyšší trest pro ty, kdo úmyslně porušují pečeť svátostného tajemství: exkomunikaci latae sententiae, vyhrazenou Apoštolskému stolci“.

Chci pomoci uprchlíkům


Zde naleznete některé z možnností jak pomoci ohroženým válkou

Výzva k modlitbě a postu za mírové řešení situace na Ukrajině


Sestry a bratři, 

věříme v sílu společné modlitby, proto vás všechny vyzýváme, abychom se vzhledem k závažnosti k celé situaci na Ukrajině společně s naléhavostí, ale i s důvěrou v Boží moc, modlili takto:

Dobrý a milosrdný Bože,

Ty jsi náš nebeský Otec, dokonale nás znáš a miluješ. Proto se s důvěrou odevzdáváme do Tvých rukou.

Prosíme Tě za mírové řešení složité situace na Ukrajině.

Prosíme Tě za světové státníky, aby stáli na straně dobra a našli sílu k vzájemné dohodě a usmíření.

Prosíme Tě také za všechny oběti válek, sirotky, vdovy a uprchlíky. Obejmi je svou něžnou náručí.

Dej, ať kolem sebe šíříme pokoj, nejsme jeden druhému lhostejní a dokážeme si navzájem odpouštět.

 

Otče náš..., Zdrávas, Maria, ...

Svatá Barboro, pomocnice v nouzi, oroduj za nás.

Svatý Floriáne, ochránce v nebezpečí války, oroduj za nás.

Svatý Ondřeji, patrone Ukrajiny, oroduj za nás.

Svatí Cyrile a Metoději, patroni Evropy, orodujte za nás.

Sv. Václave, patrone míru, oroduj za nás.

Maria, Matko Boží a Královno míru, oroduj za nás.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

 

Zároveň vyzýváme k tomu, abychom obvyklý páteční půst obětovali na tento úmysl, a to až do té doby, než se situace uklidní.

Vaši čeští a moravští biskupové.

Praha, 14. února 2022

 

FARNÍ ZPRAVODAJ               Soubor ke stažení

4. prosince 2022                                                č. 48/2022

Pořad bohoslužeb
advent


 4. - 11. prosince 2022

Kalendář


Zde naleznete přehled úmyslů mši svatých

Všeobecný úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc PROSINEC 2022


PROSINEC|
„Buďte řemeslníky milosrdenství“: Papež František žádá více angažovaných dobrovolnických organizací V posledním papežově videu roku František zdůrazňuje hodnotu dobrovolnických neziskových organizací ve společnosti a žádá je, aby více spolupracovaly mezi sebou a se státy. Svatý otec sdílí poselství zaměřené na potřebu „dobrovolníků, kteří se zavazují ke společnému dobru“, kteří jsou „umělci milosrdenství“ a množiteli naděje . Odhodlání a „práce s lidmi“: pro Františka je pomáhát druhým, volba, která nás činí svobodnými; otevírá nás to potřebám jiných lidí.“

Úmysl papeže: Za organizace dobrovolníků

Modleme se, aby rozvojové a dobrovolnické organizace nacházely osoby ochotné zapojit se do společného dobra a neustále hledat nové způsoby spolupráce na mezinárodní úrovni.

Studenti z našich škol, kteří se dostávají na praxi do nejchudších oblastí světa, se vracejí změněni a obohaceni. Obráceni dotykem s chudobou, nouzí a odvahou lidí „čtou“ svůj vlastní život v jiném světle. Dobrovolnictví osciluje mezi dvojím pnutím: nutností zachovávat maximální obezřetnost v ochraně zdraví všech, tedy i těch, kteří se o druhé chtějí starat; a zároveň potřebnou odvahou v nouzi druhé neopouštět. K tomu dává sílu zkušenost se statečnými lidmi, kteří svou velkorysou radostí rozhodující události našich společných dějin zapisují do Božího Srdce!“ (Papež František, Fratelli tutti, 54)    

Národní úmysl: Za návštěvníky půlnočních bohoslužeb

Modleme se za ty, kteří o Vánocích navštíví naše kostely, aby se nechali proniknout radostnou zvěstí.

„Vánoce jsou svátky úžasu, který se neomezuje jen na prchavou emoci spojenou s vnějškovostí svátku nebo s konzumní horečnatostí. Pokud se Vánoce zredukují jen na to, nic se nezmění: zítra to bude stejné jako včera, příští rok to bude stejné jako loni a tak dále. Je to, jako bychom se ohřáli jen na pár okamžiků u slaměného ohně místo toho, abychom se celou svou bytostí vystavili síle události a pochopili střed ohnivého tajemství Kristova narození.“ (Papež František) Modleme se tedy, aby se letos setkali o Vánocích byť i jen sváteční návštěvníci v našem křesťanském společenství s živým ohnivě milujícím Dítětem Ježíšem.

Naléhavý úmysl Apoštolátu  papeže Františka 


Modleme se za představitele Ruské federace, aby zastavili spirálu násilí a smrti na Ukrajině, i za představitele Ukrajiny, aby zůstali otevřeni seriózním návrhům na mír.

Papež František o první říjnové neděli s odkazem na Pannu Marii Růžencovou z Pompejí věnoval celý svůj projev výzvě k ukončení války na Ukrajině. Připomněl to, co řekl na závěr mše svaté při své nedávné cestě do Kazachstánu: „Nezvykejme si na válku, nerezignujme!“ Podobně ruští katoličtí biskupové po částečné mobilizaci Ruské federace dne 21. září vydali prohlášení, v němž podrobně popisují učení církve o válce. „Válka nikdy nebyla a ani nebude prostředkem k řešení problémů mezi národy.“ Citovali nezapomenutelnou výzvu Pia XII. během druhé světové války: „Nic není ztraceno mírem, vše je ztraceno válkou.“

„Tvrdá konfrontace na Ukrajině,“ uvádí se v prohlášení, které podepsal moskevský metropolita Paolo Pezzi, „se zvrhla v rozsáhlý válečný konflikt, který si již vyžádal tisíce obětí, podkopal důvěru a jednotu mezi zeměmi a národy a ohrožuje existenci celého světa.“ S odkazem na katechismus, který uznává použití války jako legitimní formu obrany, zdůrazňují, že rozhodnutí o účasti musí být záležitostí individuálního svědomí. Rovněž se dovolávají ústavy Ruské federace, která chrání svobodu svědomí těch občanů, kteří z náboženských důvodů nebo z důvodů svědomí válčit se zbraní v ruce nemohou a nechtějí.

Prohlášení poskytuje vodítko pro přibližně 240 000 katolíků v Rusku, kteří tvoří 0,2 procenta jeho populace, uprostřed chaotické mobilizace 300 000 záložníků na podporu invaze na Ukrajině. Ruská vláda trvala na tom, že povolá pouze ty, kteří mají vojenské zkušenosti, ale zprávy naznačují, že mnoho odvedenců nemá žádný výcvik nebo je po důchodovém věku. Velké množství mladých Rusů opouští zemi, aby unikli odvodu, přičemž komentátoři a úředníci naznačují, že výhrada svědomí se rovná dezerci.

Při protestech proti návrhu byly zatčeny stovky lidí. Ruští biskupové znovu potvrzují imperativ svědomí pro všechny katolíky a absolutní zákaz vojenské účasti řeholníků. Reagovali tím na pokusy o nuceném narukování několika ruských, povětšinou ruskému režimu nepohodlných  pravoslavných kněží. Papež František směřuje tok našich modliteb tímto směrem, když říká: „Moje výzva je určena především prezidentu Ruské federace, kterého prosím, aby zastavil tuto spirálu násilí a smrti, a to i v zájmu svého lidu.“ Přidejme se ke katolíkům v celé Ruské federaci, kteří se modlí a postí za mír, i k jejich kněžím, kteří na tento úmysl pravidelně slouží mše svaté.

Společenství živého růžence


Znovu se obracím na farníky, aby zvážili možnost se zapojit do Spole-čenství živého růžence. Na pár řádcích je něco málo z historie a poslání společenství.

Živý růženec vznikl v r. 1826 ve Francii z podnětu Pauline Jaricot, která chtěla najít způsob, jak zachránit duše nevěřících lidí ve svém okolí. V 17 letech byla oslovena promluvou faráře, poznala marnost svého dosavadního způsobu života a rozhodla se ho změnit. O vánocích složila slib čistoty a postupně objevila smysl svého života v úctě k Nejsvětější svátosti a v nápravě za urážky proti Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Založila společenství 10 lidí s názvem "Ti, kteří dělají nápravu". Společenství získalo misijní rozměr. Podporovalo misie modlitbou i týdenním finančním darem na spolupráci při šíření evangelia. Každý bral na sebe zodpovědnost najít dalších deset lidí, kteří se budou modlit za misie.

Živý růženec tvoří lidé, kteří se společně modlí tuto modlitbu. Vždy 20 lidí se spojuje do jediné růže, která je tvořena z 20ti tajemství (růženec radostný, bolestný, slavný a růženec světla). Členové živého růžence se zavazují denně k modlitbě jednoho předem určeného desátku, který se po měsíci mění. Skupinka živého růžence se tak denně pomodlí celý růženec. Živý růženec je možné modlit se ve farnosti, ve společenství mimo farnost nebo také například s Papežským misijním dílem (viz. www.misijnidila.cz), jehož byla Pauline Jaricot zakladatelkou. Výjimečná zaslíbení nejsou s modlitbou živého růžence spojena, sama o sobě je však velmi jistou cestou přímluvné modlitby.

Nejméně 1x za měsíc je za členy ŽR sloužena mše svatá. Desátek se mohou modlit na jakýkoli úmysl. Jde hlavně o to, aby se všichni členové určená tajemství denně modlili tak, aby se celá farnost pomodlila dohromady celý růženec - tzv. růži.  

ON-LINE PŘENOS
Z KOSTELA


V RYCHALTICÍCH

V HÁJOVĚ

K VIDĚNÍ ZDE

Milodar pro farnosti


V každé době můžete podporovat farnosti i převodem na účet.

  • Účet
    farnosti Rychaltice
    • 1686954339/0800

Vytvořte si  web zdarma