Listopadové číslo diecézního zpravodaje OKNO zve k nebesům v podkroví hlučínského kostela, ale přibližuje také všední příběhy ze života naší diecéze – například dvou žen oceněných biskupem Martinem v den slavnosti sv. Hedviky nebo manželů Vyleťalových z Krnova.

Hned po otevření listopadového Okna zve P. Daniel Vícha na  Evangelizační kurz , který se v naší diecézi rozběhne v lednu. Detaily se zatím dolaďují, ale již teď prozrazuje, že mezi průvodci v kurzu budou Pavol Strežo, Pavla Petrášková nebo P. Lukáš Jambor.

Naše diecéze stále žije ve stínu povodní ao své osobní zkušenosti na zaplaveném Jesenicku píše v úvodníku farní vikář z  Jeseníku  P. Petr Fiala. Vypravili jsme se také do  Zátoru  za P. Pavlem Obrem, který tamní faru otevřel evakuovaným a spolu s dalšími farníky se pustil do humanitární pomoci. V Okně vyzdvihujeme také  rekordní štědrost věřících naší diecéze  při kostelní sbírce na pomoc postiženým povodněmi, při níž se v neděli 29. září vybralo přes 10 milionů Kč. To je nejvyšší výnos kostelní sbírky v historii naší diecéze.

V rubrice Zpravodajství se podíváme také do Hlučína, kde tamní farnost spolu s Muzeem Hlučínska otevřela v říjnu v podkroví kostela  Cesty k nebesům . Představujeme také nové jáhny, které v sobotu 26. října vysvětil biskup Martin David.

Charitní strana se věnuje těžkému tématu: situace, kdy si někdo z blízkých vezme život. Pro případy má Charita Frýdek-Místek a její  Beskydské centrum duševního zdraví  připraveno svou pomocnou skupinu, kde mohou pozůstalí v přítomnosti odborníka svou životní situaci.

V listopadu slaví církev sv. Cecílii – patronku muzikantů. Proto je i pastorační strana v listopadovém Okně věnovaná hudbě – konkrétně  padesátému výročí od vzniku školy v Novém Bohumíně.

V rozhovoru tohoto měsíce rozmlouváme  s manželi Milošem a Gitou Vyleťalovými  z Krnova: párem známým z Manželských setkání nebo různých akcí Centra pro rodinu a sociální péči. V rozhovoru prozrazují, jak se dostanete, i jak se ze Slovenska dostali do Krnova.

Příběhová je i následující dvoustrana, na kterou představujeme letošní laureáty diecézního ocenění. Dvě vyznamenané ženy – Evu Míčkovou z Opavy-Jaktaře a Antonii Vavrovou ze Sudic představujeme detailněji.

Rubrika Ze života diecéze ukazuje směr k  Jubilejnímu roku , do kterého v prosinci celá církev vstoupí. Jak se na něj připravit? Co od očekávat? Odpovídá biskupský vikář P. Daniel Vícha.  Tváří biskupství  je v listopadu Miroslav Hurník ze Stavebního oddělení, který může sledovat opravy v kostelích a na farách od začátku až do úspěšného konce.

Osobnosti víry  je tentokrát barokní malíř Jan Kryštof Handke. Svého rodáka aktuálně představuje výstavu v Muzeu Rýmařovska, protože právě letos uplynulo 250 let od malířovy smrti.

Listopadové OKNO je k dostání na odběrných místech ve farnostech a také v prodejnách Karmelitánského nakladatelství v Ostravě av Opavě i jesenickém knihkupectví Domeček.  Starší čísla můžete najít v archivu na našem webu.

Plnomocné odpustky, které je běžně možné získat v dušičkovém týdnu  od 1. do 8. listopadu , lze letos, stejně jako v předchozích letech (a až do roku 2026), získat také v týdnu před dušičkami, tedy  od 25. do 31. října .

Památka všech zemřelých , lidově označovaná jako „ Dušičky “, je vzpomínkou na zesnulé, která ještě nejsou dokonale připraveni ke vstupu do plného společenství s Bohem a jsou ve fázi „očišťování“. Církev, s odvoláním na některé biblické texty, nazývá toto konečné očišťování „očistcem“. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše. 

1. listopadu  odpoledne  a  2. listopad u  po celý den  můžete při návštěvě kterékoliv kostela získat plnomocné odpustky přivlastnitelné pouze duším v očistci. Kromě obvyklých podmínek ( sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého a vyloučení veškeré náklonnosti k jakémukoliv hříchu, a to i všednímu ) je podmínkou pomodlit se při návštěvě kostela  modlitbu Páně  a  Vyznání víry .

Od 1. do 8. listopadu  můžete získat plnomocné odpustky, přivlastněné jen duším v očistci, pokud po splnění obvyklých podmínek (viz níže)  navštívíte hřbitov  a  pomodlíte se tam třeba jen v duchu za zemřelé . 

Svátost smíření není nutné přijímat každý den. Stačí ji vykonat před začátkem modliteb za zemřelé, v jeho průběhu, nebo až v dalších dnech po jeho skončení.

Svaté přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce jsou nutné každý den, kdy chcete plnomocný odpustek získat.

Podmínky k získání odpustků od 25.10. do 31.10. jsou stejné, jako v týdnu od 1.11. do 8.11.

Co jsou odpustky?

O odpustcích pojednávání Katechismus katolické církve v článcích 1471 - 1479 a 1498. V článku 1471 se píše, že nauka a praxe odpustků je v církvi úzce spojena s účinky svátosti pokání (zpovědi).

Odpustek znamená, že se před Bohem odpouštějí časné tresty za hříchy, území vina byla zahlazena; je to odpuštění, které náležitě připravený věřící získává za určitých podmínek zásahu církve, jež jako služebnice vykoupení autoritativně rozděluje a používá pokladu zadostiučinění Krista a svatých.

Odpustek je částečný nebo plnomocný podle toho, zda částečně nebo úplně osvobozuje od časného trestu za hříchy. Odpustky mohou být přivlastněny živým nebo zesnulým.

Článek 1479 potom hovoří o přivlastnění odpustků duším v očistci: Protože zemřeli věřící, kteří se očišťují, jsou také členy téhož společenství svatých, můžeme jim pomáhat, mimo jiné tím, že pro nás odpustky, aby byli zproštěni časných trestů, které si zasloužili. své hříchy.

Převzato: Církev.cz

Apoštolská penitenciárie zveřejnila dekret obsahující normy pro získání odpustků během Svatého roku 2025. S odvoláním na bulu Spes non confundit, kterou papež František vyhlásil Milostivé léto, připomíná, že termín „odpustek“ byl v minulosti synonymem „milosrdenství“, protože má vyjadřovat plnost Božího odpuštění , které nezná hranic“ (23).

Odpustky jsou jubilejní milosti, čteme ve vatikánském dokumentu, který chce „povzbudit duše věřících, aby žily svou touhu získat odpustky jako dary milosti, vlastní a jedinečné v každém Svatém roce“.

S odkazem na platná pravidla pro získání odpustků, mezi něž patří vyloučení náklonnosti ke hříchu, svátost smíření a modlitba na úmysl Svatého otce, Apoštolská penitenciárie ohlašuje, že bude možné čerpat plnomocné odpustky pro sebe nebo pro duši v očistci vykonání některého z níže uvedených skutků.

I. Na poutích

Vykonáním pouti na některé z jubilejních svatých míst, kde se zúčastní mše svaté nebo bohoslužby slova; liturgie hodin, křížové cesty, anebo odrecitují hymnus akathist nebo se zúčastní kající bohoslužby, zakončené individuální zpovědí.

V Římě: při návštěvě alespoň jedné ze čtyř hlavních papežských bazilik: Svatého Petra ve Vatikánu, Nejsvětějšího Spasitele na Lateránu, Panny Marie Větší, Svatého Pavla za hradbami.

Ve Svaté zemi: při návštěvě alespoň jedné ze tří bazilik: Hrobu Páně v Jeruzalémě, Narození Páně v Betlémě, Zvěstování Páně v Nazaretě.

V jiných oblastech: při pouti do katedrálního kostela nebo jiných kostelů a svatých míst určených ordinářem daného místa. Biskupové budou brát v úvahu potřeby věřících a možnost zachovat neporušený smysl pouti s celou její silnou symbolikou, být schopen ukázat naléhavost obrácení a smíření;

II. Při návštěvách svatých míst

Jubilejní odpustky budou moci věřící získat také tehdy, když jednotlivě nebo ve skupině navštíví některé z jubilejních míst a tam po přiměřeně dlouhou dobu budou slavit eucharistickou adoraci a rozjímat, zakončí ji modlitbou "Otče náš", vyznáním víry a modlitbou k Marii, Matce Boží, aby v tomto Svatém roce všichni "zakusili blízkost nejněžnější z matek, která nikdy neopouští své děti" (Spes non confundit, 24).

U příležitosti Jubilejního roku bude možné kromě výše zmíněných symbolických poutních míst navštívit za stejných podmínek i další svatá místa:

V Římě baziliku Svatého kříže Jeruzalémského, baziliku svatého Vavřince za hradbami, baziliku svatého Šebestiána za hradbami (vřele se doporučuje tzv. "Pouť k sedmi kostelům", drahá sv. Filipovi Neri), svatyni Božího milosrdenství – kostel Santo Santo Spirito in Sassia, kostel sv. Pavla alle Tre Fontane (u Tří studánek) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ místo apoštolova umučení, křesťanské katakomby; návštěvy kostelů na jubilejní trase Iter Europaeum, kostelů zasvěcených patronů Evropy a doktorům církve (bazilika Santa Maria sopra Minerva, kostel Sv. Brigity na Piazza Farnese, kostel Panny Marie Vítězné, kostel Trinità dei Monti, baziliku svaté Cecílie v Zátibeří, bazilika svatého Augustina na Martově poli).

Na jiných místech při návštěvě papežské baziliky sv. Františka a P. Marie Andělské v Assisi, sv. Antonína v Padově; papežské baziliky P. Marie v Loretu a Panny Marie Růžencové v Pompejích, sv. Antonína v Padově, nebo jakékoli další baziliky, katedrály, konkatedrály či mariánské svatyně nebo jiného význačného kolegiátního kostela nebo svatyně určené diecézním nebo eparchiálním biskupem, jakož i národní nebo mezinárodní svatyně, jako "posvátná místa pohostinnosti a privilegované prostory pro probouzení naděje" (Spes non confundit, 24), určené biskupskými konferencemi.

Věřící, kteří se z vážných důvodů nebudou moci zúčastnit slavnostních obřadů, poutí a zbožných návštěv (zejména klášterní sestry a řeholníci, staří lidé, nemocní, vězni a ti, kteří jsou v nemocnicích nebo na jiných místech soustavně slouží nemocným) získají jubilejní odpustky za stejných podmínek , pokud se duchovně spojují s přítomnými věřícími, zejména v době, kdy jsou slova Svatého otce nebo diecézních biskupů přenášených prostřednictvím sdělovacích prostředků, pomodlí se nám, vyznání víry a další modlitby podle úmyslů Svatého roku a obětují svá utrpení nebo životní těžkosti.

III. Ve skutcích lásky a pokání

Kromě toho budou moci věřící získat jubilejní odpustky, pokud se v duchu zbožnosti zúčastní lidových misí, rekolekcí nebo formačních setkání nad texty II. vatikánského koncilu a Katechismu katolické církve, které se konají v kostele nebo na jiném místě podle záměru Svatého otce.

Navzdory pravidlu, že denně lze udělit pouze jeden plnomocný odpustek (srov. Enchiridion indulgentiarum, 4. vyd., norm. 18, § 1), věřící přijme skutek milosrdenství ve prospěch duše v očistci, pokud v tentýž den podruhé legitimně přistoupí ke svátosti přijímání , budou moci získat plnomocné odpustky dvakrát v tentýž den, platné ovšem pro zemřelé (tj. pouze v rámci eucharistických slavností; srov. kan. 917 a Papežská komise pro autentický výklad Kodexu kanonického práva, Responsa ad dubia, 1, 11. července 1984) .

Díky této dvojí oběti dochází k chvályhodnému projevu nadpřirozené lásky jako pouta, které spojuje věřící, kteří jsou ještě na pozemské pouti, s mystickým Tělem Kristovým spolu s těmi, kteří již svou pouť dokončili, a to díky tomu, že "jubilejní odpustek je na základě modlitby určeným zvláštním způsobem těm, kteří nás předešli, aby se jim dostalo plnosti milosti“ (Spes non confundit, 22).

Odpustky se dále vztahují na skutky lásky a pokání, které svědčí o vnitřním obrácení. Patří mezi ně "skutky milosrdenství vůči tělu: nasyť hladové, dej vodu žíznivým, obleč nahé, přijmi cizince do svého domu, navštiv nemocné, potěš vězně, pohřbi mrtvé". (Misericordiae vultus, 15) a dále "skutky milosrdenství vůči duchu: dobře poraď pochybujícím, poučuj nevědomé, napomínej hříšníky, utěšuj ztrápené, ochotně odpouštěj křivdy, trpělivě snášej zkroušené, modli se za živé i mrtvé" (tamtéž).

Stejně tak budou moci věřící získat jubilejní odpustky, pokud navštívíte a věnují patřičný čas bratřím v nouzi nebo v nesnázích (nemocným, osamělým, osamělým starým, postiženým...), vykonají tak pouť za Kristem v nich přítomným (srov. Mt 25, 34 -36) a plní obvyklé duchovní, svátostné a modlitební podmínky. Věřící budou nepochybně moci tyto návštěvy během Svatého roku opakovat a získat plnomocné odpustky vždy, dokonce každý den.

Jubilejní plnomocné odpustky lze získat také prostřednictvím skutků, které konkrétním a nezištným způsobem vyjadřují ducha pokání, který je duší jubilea, a znovuobjevují zejména tvořící hodnotu pátku: V duchu pokání se alespoň jeden den drží lehkovážných zábav (reálných, ale i virtuálních) a zbytečného. konzumu (například praktikováním postu nebo abstinence v souladu s obecnými normami církve a konkrétními doporučeními biskupů) v kombinaci s darováním finančních částek chudým; podpora děl nebo sociální povahy, zejména na obranu a ochranu života ve všech jeho fázích a kvalitě života samotných, opuštěných dětí, lidí potýkajících se s těžkostmi, starými lidmi, kteří potřebují péči nebo osamělí, migranti z různých zemí; věnují část svého volného času dobrovolné práci, která slouží zájmům společenství, nebo jiné formy osobní angažovanosti.

Všichni diecézní nebo epiarchiální biskupové a jim právně na roveň postaveni mohou být moci v den tohoto jubilejního období, při příležitosti hlavních oslav v katedrále av jednotlivých jubilejních kostelech, udělit papežské požehnání s připojením plnomocných odpustků, které jsou běžné osoby za podmínek stanovených všem věřícím, kteří toto požehnání přijmou.

Penitenciář vybízí všechny kněze, aby s velkorysou disponibilitou a obětavostí poskytovali věřícím co nejširší možnost získat prostředky spásy; aby po dohodě s faráři nebo rektory sousedních kostelů stanovili a zveřejnili časy zpovědi; aby byli ve zpovědnici; aby plánovali pravidelné a časté pořádající slavnosti a zároveň co nejširší dostupnost kněží, kteří po dosažení požadovaného věku nevykonávají určité pastorační funkce. V závislosti na možnostech pamatujme v souladu s Motu proprio Misericordia Dei také na pastorační možnost zpovídat se také při slavení mše svaté.

Aby se zpovědníkům usnadnila jejich úloha, Apoštolská penitenciárie z pověření Svatého otce stanoví, že kněží, kteří doprovázejí jubilejní poutě mimo svou diecézi nebo se k nim připojují, mohou ve své diecézi vykonávat stejné pravomoci, které jim byly svěřeny legitimním orgánem. Zvláštní pravomoci pak tato apoštolská penitenciárie udělí penitenciářům římských papežských baziliků, kanovnických penitenciářům nebo diecézním penitenciářům zřízeným v jednotlivých církevních obvodech.

Nakonec Penitenciárie vřele vybízí biskupy, aby jako nositelé trojího pověření: učit, řídit a posvěcovat dbali na jasné vysvětlování zde navržených pravidel a zásad pro posvěcování věřících se zvláštním zřetelem k místním podmínkám, kultuře a tradicím. Katecheze přizpůsobená sociokulturním zvláštnostem každého národa napomůže hlásání evangelia a předávání celku křesťanského poselství a přispěje k hlubšímu zakořenění touhy po tomto jedinečném daru, který lze získat prostřednictvím církve.

Pásmo Gazy se týká katastrofální humanitární situace . V uzavřené oblasti, ze které není možné uprchnout a kde není kam schovat včetně všech základních po třeby pitné vody, potravin, léků i  elektřiny . Eskalace konfliktu nejvíce dopadá na civilisty. Ti  urgentně potřebují okamžitý a bezpečný přístup k základní humanitární pomoci včetně zdravotní péče . Na jejím poskytování se dlouhodobě podílí Charita Jeruzalém.  Výnos sbírky podpoří Charitu Jeruzalém při poskytování nezbytné zdravotní péče a další humanitární pomoci v Gaze.

Děkujeme, že nám pomáháte pomá hat!

zdroj a více informací:  https://svet.charita.cz/podporte-nas-hprs/charita-pro-gazu/

Během svátků věrozvěstů Cyrila a Metoděje a mistra Jana Husa vznikla spontánní iniciativa zástupců křesťanských církví v ČR k vytvoření a podepsání krátkého prohlášení k současným rozhovorům o „manželství pro všechny“. Níže přinášíme text výzvy a jména podepsaných osob.

My, níže podepsaní představitelé a zástupci českých církví sledujeme veřejnou diskusi o manželství. Stále častěji v ní zaznívá pojem „manželství pro všechny“. Protože toto slovní spojení nabízí různé asociace a zmatky, chceme zde učinit prohlášení o tom, co je manželství a proč je třeba ho chránit.

Manželství je trvalý svazek muže a ženy založené na dobrovolném oboustranném smluvním vztahu. Institut manželství nezaložili lidé, ale sám Hospodin ve chvíli, kdy stvořil člověka, jak je zaznamenáno v Písmu svatém: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muž a žena je stvořil.“ (Gn 1,27)

Manželství je tedy založené na vzájemné komplementaritě mužského a ženského prvku. A právě díky komplementaritě dochází k plození a rození dětí, a vytváří se prostor pro zdravý vývoj a výchovu dětí.

Uvedený charakter manželství neplyne pouze z křesťanského učení, daného v Písmu svatém, ale je poznatelný iz přirozeného řádu věcí.

Jsme přesvědčeni, že manželství nelze předefinovat, vždy bylo a bude smluvním vztahem mezi mužem a ženou. Společnost se může vyvíjet, ale některé věci jsou pevně dané a neměnné. K tomuto postoji nás vede nejen jednoznačné a závazné stanovisko biblického učení, ale také tisíciletá tradice. Společenská praxe neustále ukazuje, že manželství muže a ženy je nenahraditelným základem pro tvorbu kvalitní rodiny a zdravé fungující společnosti. Tam, kde se rodina rozpadne, rozpadne se i stát.

Proto je třeba ze strany státu i občanské společnosti a rodinu chránit, podporovat a cíleně podporovat manželství, protože stabilní rodina je v každé době jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů společnosti.

Jan Graubner, římskokatolický arcibiskup pražský a předseda ČBK, Tomáš Butta, patriarcha Církve československé husitské, Martin Moldan, biskup Apoštolské církve, Evald Rucký, biskup Jednoty bratrské, David Novák, předseda Církve bratrské, Tomáš Tyrlík, biskup Slezské církve evangelické augsburského vyznání, Pavel Coufal, předseda Výkonného výboru Bratrské jednoty baptistů, Marek Prosner, st Církve Křesťanské společenství, Dan Vít Kolinger, biskup Církve živého Boha, Jan Klas, biskup Jednoty bratrské, Martin David, římskokatolický biskup ostravsko-opavský, Vlastimil Kročil, římskokatolický biskup českobudějovický, Jan Baxant, římskokatolický biskup litoměřický, Jan Vokál, římskohradkatol Josef Nuzík, administrátor Arcidiecéze olomoucké, Ladislav Hučko, apoštolský exarcha, Zdenek Wasserbauer, římskokatolický pomocný pražský, Josef Ka římský, římskokatolický pomocný biskup, královéhradecký biskup Antonín Basler, pomocný biskup královéhradecký Antonín Basler Pavel Posád, římskokatolický pomocný biskup českobudějovický, František Radkovský, římskokatolický biskup emeritní, římskokatolický biskup Přibyl, generální sekretář ČBK, František Pekárek, národní ředitel pro sbor Armády spásy, Pavel Černý, emeritní předseda Církve bratrské a ERC, Daniel Fajfr, emeritní bratrský předseda Církve bratrské a ERC, Dan Drápal, emeritní senior Křesťanských společenství, Stanislav Piętak, emeritní biskup Slezské církve evangelické av, Prokop Siostrzonek OSB, arciopat břevnovský, předseda Konference vyšších představených mužských řeholí, Jakub Sadílek, provinciál františkánů, Tadeáš Róbert Spišák, premonstrát Dismas Tomaštík, provinciál kapucínů, s. Krista Chládková, generální představená České kongregace sester dominikánek, předsedkyně Konference vyšších představených ženských řeholí, Petra Dominika Konečná, provinciální představená školských sester, Zbyšek Kaleta, diakon Slezské církve evangelické av a předseda České evangelikální aliance, Lubomír Ondráček , farář Církve Křesťanská společenství, Bronislav , kazatel a 1. místopředseda Církve bratrské, Milan Kantor, kazatel Církve adventistů sedmého dne, Petr Kácha, farář Církve Křesťanská společenství, Mojmír Blažek, farář Českobratrské církve evangelické, Mária Jenčová, farářka Českobratrské Radek Smetana, člen Úzké rady Apoštolské církve a Užšího výboru KMS, Petr Šimmer, kazatel Círk bratrské, Josef Thál, člen Užšího výboru KMS, Jiří Kostelník, farář Apoštolské církve, Radek Hanák, farář Českobratrské církve evangelické, Štěpán Marosz, farář Českobratrské církve evangelické , Milan Vostřel, farář Československé církve husitské, Jakub Retmaniak, farář Luterské evangelické církve av, Pavel Kolegar, farář Církve Křesťanské společenství, Tadeáš Filípek, 2. místopředseda Rady Církve bratrské, Alois Boháček, kazatel Bratrské jednoty baptistů

V Praze 7. července 2023 cirkev. cz

17. - 24. listopadu  2024

Zde naleznete přehled úmyslů mši svatých a volných termínů.

Běžný návštěvník nemá možnost do něj cokoli zapisovat či měnit. V případě zájmu o volný termín, kontaktujte duchovního správce farnosti, viz. kontakty. Po přijetí úmyslu Vám zaslat potvrzení o zápisu a můžete si jej zde zkontorlovat.

Pro kostely Sv. Maxmiliána na Hukvaldech a Nanebevzetí Panny Marie na Hájově jde pouze o orientační informace. Mše svaté se zapisují v zakristiích do stolního kalendáře.

„Modleme se, aby vše, k čemu dospěla synoda o synodalitě, bylo pro dobro církve,“ tak zní naléhavý úmysl Celosvětové sítě modlitby s papežem Františkem na měsíc listopad v roce 2024.

Sestry a bratři, 

věříme v sílu společné modlitby, proto vás všechny vyzýváme, abychom se vzhledem k závažnosti k celé situaci na Ukrajině společně s naléhavostí, ale i s důvěrou v Boží moc, modlili takto:

Dobrý a milosrdný Bože,

Ty jsi náš nebeský Otec, dokonale nás znáš a miluješ. Proto se s důvěrou odevzdáváme do Tvých rukou.

Prosíme Tě za mírové řešení složité situace na Ukrajině.

Prosíme Tě za světové státníky, aby stáli na straně dobra a našli sílu k vzájemné dohodě a usmíření.

Prosíme Tě také za všechny oběti válek, sirotky, vdovy a uprchlíky. Obejmi je svou něžnou náručí.

Dej, ať kolem sebe šíříme pokoj, nejsme jeden druhému lhostejní a dokážeme si navzájem odpouštět.

Otče náš..., Zdrávas, Maria, ...

Svatá Barboro, pomocnice v nouzi, oroduj za nás.

Svatý Floriáne, ochránce v nebezpečí války, oroduj za nás.

Svatý Ondřeji, patrone Ukrajiny, oroduj za nás.

Svatí Cyrile a Metoději, patroni Evropy, orodujte za nás.

Sv. Václave, patrone míru, oroduj za nás.

Maria, Matko Boží a Královno míru, oroduj za nás.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Zároveň vyzýváme k tomu, abychom obvyklý páteční půst obětovali na tento úmysl, a to až do té doby, než se situace uklidní.

Vaši čeští a moravští biskupové.

Praha, 14. února 2022

Závěrečná zpráva ze 16. generálního shromáždění synody o synodalitě je k dispozici v českém překladu.

Asi čtyřicetistránkový dokument je výsledkem práce synodálního shromáždění, které se konalo v říjnu ve Vatikánu a účastnilo se ho přibližně 380 delegátů z celého světa. Souhrnná zpráva je rozdělena na předmluvu a tři části a bude sloužit jako podklad pro druhé zasedání v roce 2024.

Souhrnná zpráva v českém jazyce je k dispozici zde.

Znovu se obracím na farníky, aby zvážili možnost se zapojit do Spole-čenství živého růžence. Na pár řádcích je něco málo z historie a poslání společenství.

Živý růženec vznikl v r. 1826 ve Francii z podnětu Pauline Jaricot, která chtěla najít způsob, jak zachránit duše nevěřících lidí ve svém okolí. V 17 letech byla oslovena promluvou faráře, poznala marnost svého dosavadního způsobu života a rozhodla se ho změnit. O vánocích složila slib čistoty a postupně objevila smysl svého života v úctě k Nejsvětější svátosti a v nápravě za urážky proti Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Založila společenství 10 lidí s názvem "Ti, kteří dělají nápravu". Společenství získalo misijní rozměr. Podporovalo misie modlitbou i týdenním finančním darem na spolupráci při šíření evangelia. Každý bral na sebe zodpovědnost najít dalších deset lidí, kteří se budou modlit za misie.

Živý růženec tvoří lidé, kteří se společně modlí tuto modlitbu. Vždy 20 lidí se spojuje do jediné růže, která je tvořena z 20ti tajemství (růženec radostný, bolestný, slavný a růženec světla). Členové živé růžence se zavazují denně k modlitbě jednoho předem určeného desátku, který se po měsíci mění. Skupinka živého růžence se tak denně pomodlí celý růženec. Živý růženec je možná modlitba ve farnosti, ve společenství mimo farnost nebo také například s Papežským misijním dílem (viz. www.misijnidila.cz), jehož byla zakladatelkou Pauline Jaricot. Výjimečná zaslíbení nejsou s modlitbou živého růžence spojena, sama o sobě je však velmi jistou cestou přímluvné modlitby.

Nejméně 1x za měsíc je za členy ŽR sloužena mše svatá. Desátek se může modlit na jakýkoli úmysl. Jde hlavně o to, aby se všichni členové určili tajemství denně modlili tak, aby se celá farnost pomodlila dohromady celý růženec - tzv. růže.